Donucováky? To nechceš… Pokaždé je to riziko... 

Donucováky? To nechceš... Pokaždé je to riziko.......

V poslední době proběhlo sdělovacími prostředky několik diskutovaných zákroků, ať už se jednalo o zákroky Policie ČR nebo městské policie. Vždy se rozpoutá velká debata především na sociálních sítích ohledně přiměřenosti a správnosti zákroku. Nejrůznější bezpečnostní experti, odborníci a právníci jsou zváni do médií, aby se k věci vyjádřili. Rozpoutají se vášnivé debaty plné emocí, přičemž většina lidí mluví o něčem, co nikdy nezažili a umí si jen těžko takovou situaci představit. Jsou ovlivnění tím, co viděli v akčních filmech, nebo tím co znají ze sportovních zápasů bojových sportů. Společnost to většinou rozdělí na tři tábory - ty které to nezajímá, ty co jsou na straně pachatele a ty co fandí bezpečnostním složkám.

Nechci se tu zabývat konkrétními zákroky nebo jednostranně obhajovat bezpečnostní složky, ani rozepisovat jednotlivé paragrafy. Ale rád bych zde veřejnosti stručně problematiku policejního zákroku trochu osvětlil a přiblížil, aby si čtenáři mohli udělat lepší představu, jaké to opravdu je proti někomu zasahovat a doufat, že to dobře dopadne.

Použití donucovacích prostředků, tedy laicky řečeno použití síly, je to poslední o co někdo z nás usiluje. Proč? Protože je tu vždy nějaké riziko. Pokaždé, když použijete "sílu" hrozí nějaké nebezpečí zranění nebo škody na majetku. A to na stráně pachatele nebo zasahujících. Někdy i nezúčastněných osob.

Tím, co vidíte na videu, to ale pro zasahující nekončí. O každém použití DP následuje sepsání úředního záznamů. To je stručně řečeno dokument plný paragrafů, kde je nutné popsat, co a jak se přesně stalo a mimo jiné zdůvodnit použití DP. Každé použití DP z hlediska jejich oprávněnost poté přísně posuzuje nadřízený. Pokud se nadřízenému něco nezdá, většinou následuje vyšetřování interními kontrolními orgány. V krajním případě vše může skončit postavením mimo službu a trestním stíháním. Tedy používání DP není rozhodně něco, co by nám usnadňovalo práci. A mohli bychom "zmuchlat" kohokoliv, kdy se nám zamane. Naopak, je to něco, čemu se snažíme vyhnout, pokud je to alespoň trochu možné.

Všichni jsme tak nějak ovlivnění tím, co vidíme v televizi, akčních filmech nebo seriálech o policejní práci. Samozřejmě všichni používáme tu pověstnou větu "já vím, že to není jako v televizi". Pro většinu diváků, je to ale jediný zdroj informací o tom, jak by měla policejní práce vypadat a podle toho si také utváří své představy o policejním zákroku. Filmy jsou natočeny pro efekt, aby veřejnost bavily. Běží děj, kdy policista padoucha bleskově zneškodní, bez problému přiloží pouta a většinou je vše završeno nějakou "cool" hláškou. A darebák ví, že cvakla pouta a je konec. Nikoho by nebavilo sledovat děj, jak policejní hlídka vzpouzejícího se pachatele nemůže přetočit na břicho a přiložit mu pouta.

Nicméně to je realita. I dobře vycvičený a fyzicky zdatný strážník nebo policista má velkou práci s pachatelem, který klade odpor při spoutání. A to především proto, že vždy dbáme a musíme dbát na přiměřenost. Musíme postupovat tak, aby osobě nevzniklo bezdůvodné a nepřiměřené zranění. Nejlépe, aby nevzniklo nikomu žádné zranění. Dovolím si teď malé přirovnání ze světa bojových sportů. Umíte si představit, že by například ve sportovním zápase dostal jeden z bojovníků pokyn, že toho druhého nesmí zranit? Přesto, že účelem zápasu není soupeře zranit, ale porazit. Tento bojovník by byl jasně ve značné nevýhodě.

Ale vždy je tu to riziko. I když za sebou máme určitý výcvik a snažíme se sebevíc. Je to síla proti síle. I při fotbale se občas stávají vážná zranění. A to se tam hráči snaží jen dostat míč do brány, ne nikoho na zem a do pout.

A skutečně je to taková nesnáz? Zkuste třeba s kamarádem malý test. Ať si lehne na břicho na podklahu a dá si ruce pod sebe a spojí je. Vy se pokuste jeho ruce přes odpor vytáhnout a dostat je za jeho záda. Není nic lepšího než vlastní zkušenost. Po pár minutách si budete říkat, jak to v té televizi dělají? My k tomu sice máme výcvik, ale věřte, že i tak to není žádná legrace. Pořád to ale ještě není takový problém. Síla odporu, který osoba klade, přibližně odpovídá její fyzické konstituci. Většina lidí je i v těchto situacích schopná racionálního myšlení, komunikace. A poté co odpadne případný adrenalin, se většina lidí uklidní. A tím se i zklidní celá situace.

Vše se ale dosti komplikuje, když do hry vstoupí alkohol nebo jiné návykové látky. Jen samotný alkohol, který je naprosto běžný, už vše podstatně komplikuje. Potencuje negativní rysy osobnosti (agresivní chování), zhoršuje racionální myšlení a je to poměrně silné analgetikum. Ve sportu se alkohol považuje za doping, způsobuje nabuzení. Na každého působí jinak. Všichni to ale známe. Záleží na množství. Obecně ale zhoršuje úsudek, jsme odvážnější, agresivnější, o něco silnější a méně cítíme bolest. Každý z nás byl asi alespoň jednou v životě svědkem toho, jak někdo jemu známý dělá v opilosti věci, které by ho střízlivého ani nenapadly. Představte si, že byste mu v tu chvíli museli vysvětlovat něco o zákonech, rušení nočního klidu nebo něco podobného. Nebo snad dokonce, že by měl mít respirátor.

Co se týká osob pod vlivem drog, je situace o poznání horší. Zde stojí za zmínku, že některé běžně užívané drogy, byly podávány vojákům pro zefektivnění boje.

Bezpečnostní složky se k intoxikovaným osobám dostávají především, když už dochází k agresivnímu chování a porušování zákona. Největším rizikem u akutně intoxikovaných osob je takzvaná toxická psychóza (,,stíha"). Především u dlouhodobých uživatelů, případně při užití vyšších dávek. Jedná se o stav vyvolaný drogou, který odborná literatura přirovnává k paranoidní schizofrenii. Jedinec trpí halucinacemi a paranoidními představami a neustálým pocitem ohrožení, ,,že po něm někdo jde". Agresivita vzniká právě z paranoidních představ ohrožení. Osoby akutně intoxikované mají výrazně snížený práh bolestivosti a téměř nadlidskou sílu, která vůbec neodpovídá na první pohled jejich tělesné konstituci. Subjektivně méně pociťují vyčerpání. Jsou naprosto nevyzpytatelní a objevují se sklony k sebepoškozování. Většinou není možná komunikace. Velkým rizikem pro zasahující je i přenos infekčních chorob, které jsou u těchto osob mnohem častější než v běžné populaci.

Díky paranoidním představám ohrožení a oddělením od reality mohou tyto osoby nabýt pocit, že jim zasahující chtějí ublížit. Tímto si lze vysvětlit naprosto neadekvátní a nepřiměřené reakce na kontakt s bezpečnostními složkami. A nejen s nimi. A nepřiměřenou míru odporu a agresivity, kterou se tito lidé projevují, když už dojde k samotnému zákroku a použití DP. V jejich představách totiž nebojují s policisty nebo strážníky, ale pro ně nebezpečným predátorem. Např. zlomenina ruky, kterou si dotyčný způsobí sám v takovém případě pro dotyčného neznamená, že je na čase se uklidnit, aby si nezpůsobil další zranění, ale že prohrává boj o život s nebezpečným predátorem a je třeba bojovat ještě víc.

Bohužel, dlouholetí uživatelé drog mají vážně poškozené zdraví. Nejen samotným účinkem drog, ale i způsobem životního stylu, který se často omezí pouze na jediný smysl a cíl. A tím je opatření si drogy.

A tak se tává, že v těchto případech dojde ke smrti osoby následkem absolutního vyčerpání a přepětí organismu v boji. Nebo k jiným vážným zdravotním komplikacím.

Dalším rizikem u akutně intoxikovaných agresivních osob je sebepoškozování. Dokáží být destruktivní nejen pro okolí, ale i pro sebe samotné. Je proto nutné je neustále kontrolovat a omezovat v pohybu, aby nemohli zranit sebe, či nikoho dalšího. Ve většině případů je nutný doprovod a asistence zdravotníkům při převozu do zdravotnického zařízení.

Ono kontroverzní "zaklekávání na krk", respektive "za krk", jako standartní policejní technika, která je u těchto osob nezbytná. Je to jediný zaručený způsob, jak jedince fixovat na zemi a omezit v pohybu. A to i přesto, že má třeba ruce spoutané za zády. Spoutání rukou za zády totiž znamená pouze jedno. A to, že dotyčný nemůže používat svoje horní končetiny. Může se ale bez větších potíží zvednout a postavit se, utéct, kopat, kousat, sebepoškozovat se, či vběhnout do vozovky atd. A toto všechno u osob pod vlivem drog hrozí. Takto spoutaná osoba se dokáže zvednout, nebo se vysmeknout, i pokud byste klečeli třeba jen na jejích zádech. Nejlepší a nejbezpečnější způsob jak osobu fixovat na zemi, je přikleknutím za krk, kde se dá i velmi dobře regulovat síla tlaku kolenem za krkem. A i tak to dá někdy poměrně velkou práci.

Příště, až uvidíte nějakou podobnou akční situaci, myslete prosím na to, že to není jako v televizi. Realita je jiná. Zasahující policisté se snažili zákroku zcela jistě předejít a s určitostí se jednalo o poslední nebo jedinou možnost. Ve skutečnosti dotyčná osoba klade reálný odpor a zasahující se snaží, aby nedošlo ke zranění.

Autor: Jan Bláha, DiS.