Nejhorší je, když nevíš… Aneb, co spojuje dvě úplně odlišné disciplíny, jako je sebeobrana a první pomoc

Nejhorší je, když nevíš... Aneb, co spojuje dvě úplně odlišné disciplíny, jako je sebeobrana a první pomoc.

Od začátku co jsem se začal o tyto dvě dovednosti zajímat, zaujalo mě, že mají cosi podobného, patří k sobě, ale zároveň jsou tak odlišné.

Skoro bych si dovolil říct, že obě dovednosti by měli patřit k základnímu vzdělaní. Násilí stejně jako sex patří k životu už od pradávna. Bylo a bude tu vždycky. A když je tu násilí, bude tu i sebeobrana a první pomoc. A obě tyhle dovednosti jsou nějakým způsobem navzájem propojeny.

1.) Každý by se měl do určité míry umět v krizové situaci postarat sám o sebe a své nejbližší. Ať už se jedná o napadení, nebo poskytnutí první pomoci.

Po situaci kdy jsme byli nuceni se bránit nějakému útoku je dobré umět zkontrolovat sebe i další osoby. Zjistit zda nedošlo k vážnějšímu zranění. A umět je ošetřit. Např. umět improvizovaně zastavit krvácení na končetině. Může se stát, že po útoku nožem i úspěšný obránce umírá až několik minut po útoku, protože si ve stresu pod přívalem adrenalinu nevšiml vlastního masivního krvácení. Nebo neví jak ho zastavit. A ať se nám to líbí nebo ne, máme i ze zákona určitou povinnost poskytnout první pomoc případnému útočníkovy. Samozřejmě přiměřeně dané situaci.

2.) U obou dovedností vnímám dva rozdílné extrémy. Ti, co se ani o jedno nezajímají vůbec. A pak ti, co to zase trochu přehání.

Jedna skupina se o sebeobranu ani první pomoc vůbec nezajímá. Vnímají to jako co si abstraktního co snad existuje jen v televizi. Jako by to nikdy nemohli potřebovat a vůbec se jich to netýkalo. Ano, žijeme asi v 6 nejbezpečnější zemi na světě. A nic se nemá přehánět. Ale i tady u nás, občas někoho pobodají, pokusí se znásilnit... Někoho srazí auto, nebo dostane infarkt, atd. Nestojí tedy za to, znát alespoň základy sebeobrany a prevence? A to nejzákladnější z první pomoci? Přijde mi trochu paradox, že jsme dnes schopni podle návodu na youtube svépomocí skoro "postavit dům". Ale zároveň jsme třeba schopni totálně selhat při volání na záchrannou službu.

Jako druhý extrém, vnímám jedince, kteří chodí (v civilu) vyzbrojeni, srovnatelně s členem zásahové jednotky. Jsou vám schopni vyprávět nejrůznější katastrofické a kriminální scénáře na které se připravují. Které připomínají spíše hodně přestřelený béčkový akční film než realitu s kterou se můžeme na ulici setkat. Jejich oblíbená hláška je "dneska nevíš co se může stát". Dokáží polemizovat nad tím jaký náboj je nejlepší a má největší ranivý účinek. V první pomoci pak navštěvují nejrůznější kurzy bojové a taktické medicíny a první pomoci. Utrácí velké peníze za speciální zdravotnické vybavení určené pro bojové použití.

Ano, kdo je připraven, není překvapen. A nikdy neříkej nikdy. Ale dle mého, všeho s mírou.

3.) Jako většina oborů, tak i sebeobrana a první pomoc se v čase vyvíjí. Modernizují a doporučují se nové postupy, techniky a vybavení. Bohužel ani v jednom oboru není stoprocentně jednotný názor na správný postup. Na to co je nejlepší a "jak to správně dělat". První pomoc je na tom v tomto ohledu o něco lépe. Asi i díky lékařské vědě, jsou některé základní postupy v první pomoci dané a vědecky podložené. I v první pomoci však existují rozdílné názory na některé postupy. A to i mezi odborníky z řad lékařů a záchranářů.

Za to sebeobrana je v tomto směru bohužel mnohem volnější obor. Různé sebeobranné systémy nabízí různá a někdy až protichůdná řešení na stejné situace a typy útoků. Proto u sebeobrany bude asi pro případné nové zájemce mnohem těžší se orientovat v tom co současný trh nabízí. A vybrat si třeba konkrétní kurz nebo sebeobranný systém.

U obou disciplín se můžete setkat s velkým rozdílem v přístupu k jejich výuce. Zatím co jedni to berou smrtelně vážně. A jelikož se jedná o dovednosti, na kterých může záviset život a budou uplatňovány v krizových situacích. K výuce přistupují formou určitého drilu s vojenským nádechem a fyzickou náročnosti.

Jsou tu ale i tací, kteří vyučují formou připomínající spíše zážitkový volnočasový kroužek. Ne přípravu na krizovou situaci. Což je dle mého způsob akceptovatelný pouze u dětí.

Ať už se budete rozhodovat mezi konkrétním kurzem sebeobrany nebo první pomoci, doporučuji používat při výběru selský rozum a jít cestou jednoduchosti.

4.) Kromě výše popsaných společných jmenovatelů, které spojují sebeobranu a první pomoc, mě jako ten nejzásadnější napadá tento poslední. A to, že nejhorší je když nevíte. Když se se sebeobranou nebo první pomocí setkáte poprvé až v ostré akci.

V momentě, když už Vám někdo vyhrožuje nebo vás už dokonce mlátí. Nebo třeba máte pocit, že Vás někdo možná sleduje a nevíte co s tím.

V momentě, kdy už někdo krvácí, nebo nedýchá. Nebo si vůbec nejste jisti, zda dýchá nebo ne. Ten moment když se skláníte nad lidským tělem a váháte zda začít stlačovat hrudník nebo ne. Lovíte v paměti, jak že to bylo na tom obrázku v metru. Kolikrát, za minutu? Kde je to správné místo kam položit ruce...

Když přijdou tyhle momenty a vy si uvědomíte, že teď už není čas něco googlit. A že, by bylo fajn vědět..

Jak v sebeobraně tak v první pomoci může jít o život. Ovládat tyto dovednosti, může znamenat přežít, nebo někoho zachránit. A oboje můžete potřebovat v jednu chvíli, nebo těsně po sobě. A nejhorší je, když nevíš...

Autor: Jan Bláha