"profesionály dělá výcvik - vyrábíme profesionály"

Můj příběh.

Od mládí jsem se věnoval bojovým sportům, převážně boxu. V roce 2008 jsem nastoupil k městské policii v Praze, kde jsem prošel základním výcvikem sebeobrany. Jako boxér jsem se tehdy nebál, že bych se nedokázal na ulici ubránit. Navíc s tím vším, co budu mít na opasku.

Záhy po prvních zákrocích přišlo probuzení. Zjistil jsem, že se základním výcvikem a boxem ve službě nevystačím. Vzpomínám, jak mě překvapilo, že vše je jiné než v tělocvičně a většina věcí mi nefunguje. Moje představa sebeobrany byla velmi odlišná od toho, co jsem skutečně potřeboval na ulici. Postupem času mi došlo, že to co strážník nejčastěji používá jsou bezúderové techniky a pouta. Tedy hmaty a chvaty. Ostatní donucovací prostředky, hlavně údery a kopy, obušek atd. jsou používány spíše výjimečně. To nejtěžší a nejčastější je zpacifikování osoby a přiložení pout za použití co nejmírnějších DP. Došlo mi, že profesní sebeobrana je něco jiného, než jak jsem si jí představoval. A že vedle technik a postupů je také duležitá dobrá spolupráce při zákroku. Že umět spolupracovat a pomoci si je klíč k efektivnímu a bezpečnému zvládání zákroků. Tedy, že je třeba vymýšlet a používat takové techniky a postupy, kde se dá spolupráce využít. Pochopil jsem, že toto je samostatná kapitola profesní sebeobrany.

Od té doby jsem se začal o sebeobranu zajímat. A především hledat a zkoušet. Absolvoval jsem řadu kurzů a seminářů z oblasti sebeobrany a výcviku. Bohužel, dobré sebeobrany je jako šafránu. A dvojnásobně to platí v profesní sebeobraně. Následovalo spoustu omylů, ztraceného času, peněz a zbytečných certifikátů.

Vystudoval jsem obor prevence kriminality na VŠO Trivis v Praze a u MP jsem se později vypracoval na instruktora sebeobrany a první pomoci. Tento zlomový okamžik znamenal otevření nových možností, ale také velkou zodpovědnost. Tehdy jsem se začal seriózně věnovat výuce sebeobrany a obecně lektorské činnosti. Přineslo mi to také cennou možnost dostávat zpětnou vazbu od mých kolegů.

Jednou z cest, kterou jsem se vydal bylo studování videí reálných zákroků a napadení, jak z ČR tak i zahraničí. Inspiraci jsem hledal i z videí zahraničních instruktorů a různých bojových sportů. Hodiny strávené sledováním videí a přemýšlení nad tím, jak podobné situace řešit a následné zkoušení v tělocvičně se začaly vyplácet. Postupně jsem si začal přirozeně vytvářet a skládat vlastní postupy a techniky. Začal jsem si tvořit vlastní systém profesní sebeobrany.

V r. 2016 jsem měl to štěstí, že jsem se dostal k izraelskému bojovému systému KALAH. Tehdy se u nás otevíral první kurz této sebeobrany, kterou jsem do té doby znal jen z videí. Pro svou jednoduchost a efektivitu mě okamžitě zaujal. Kalah se pro mě stal nástrojem, kterému jsem věřil, že zvyšuje šance ubránit se i většímu a silnějšímu útočníkovi i napadení se zbraní. Ukázal mi cestu jak má vypadat trénink sebeobrany. Jak studenty posouvat nejen fyzicky ale i mentálně. Byl to druhý zlomový bod mojí cesty. Měl jsem tu čest stát se instruktorem KALAHU. A otevřel jsem vlastní kurz KALAHU pro malou skupinu členů bezpečnostních složek. Dostal jsem se tak mezi lidi, kteří berou terénink sebeobrany smrtelně vážně. Zde patří velké díky Martinu Sládkovi, hlavnímu instruktorovi Kalah CZ, s kterým jsem měl možnost trénovat i další dovednosti jako CQB, CPO, izraelskou střelbu.

Mezi další mé zájmy patří kromě sebeobrany i kondiční posilování, obranná střelba a první pomoc.

Téma první pomoci je společné jak pro bojové sporty tak sebeobranu a je nedílnou součástí profese strážníka. Proto po řadě nejrůznějších základních školení a kurzů první pomoci, jsem se rozhodl věnovat i výuce první pomoci. A v roce 2018 jsem úspěšně absolvoval instruktorský kurz první pomoci.

Dnes už si troufám říci, že mám přesnou představu co by měl strážník nebo policista umět a jak používat donucovací prostředky. S pokorou se ale dál snažím profesně zdokonalovat a rozvíjet.

Mám dvě hlavní zásady při výuce. Podporující přístup, který podporuje růst. A nikdy studentům nebo kolegům nelhat.

Zajímám se také o problematiku násilí a osobní bezpečnosti. V rámci prevence kriminality jsem vytvořil projekt BE READY BE SAFE. Jedná se o sérii přednášek a workshopů zabývající se osobní bezpečností žen a dívek. Toto téma přednáším především na středních školách.